Taky jste si mysleli, že až vyrostete a budete dospělí, tak veškeré starosti a strasti půjdou stranou a vy budete přesně vědět, co se svým životem? A taky jste pak vystřízlivěli a zjistili, že buď nejste fakticky dospělí, nebo jste byli v mládí prostě jen naivní?
(pokud odpovíte ne, tak máte můj obdiv buď za to, že si to nepřipouštíte, tudíž vás netrápí zbytečné stresy nenaplněných seberealizací, nebo jste prostě tak dobří, že jste si svou cestu našli, a pak máte můj obdiv ještě větší. Ale opovažte se na mě vytahovat!!)
Já totiž mám poslední dobou pocit, že se moje hlava a její obsah pohybují v oblasti nejasné, mlhavé, třeskutě natřískané nespecifikovanými pojmy a dojmy... a já nějak nemám tu sílu to všechno zkrotit. Ano, moje hlava se nachází v pejru.
Je mi skoro 30 a jelikož nejsem ani zbla tam, kde jsem si v dobách školy střední plánovala být (a díky za to!), a jelikož na rozdíl od dob školy střední, kdy jsem aspoň měla o svém budoucím životě aspoň jakous takous zcestnou představu, nemám tušení, co chtít, kam směřovat, kam se ubírat, abych byla bezmezně spokojená sama se sebou, rozhodla jsem se s tím začít konečně něco dělat.
Někde jsem četla, že úspěšní si píšou deník! Rozhodla jsem se tedy, že budu úspěšná! :) Místo deníku blog, protože je doba moderní a protože to mě třeba donutí nepodlehnout nepříteli jménem Lenora a nevykašlat se na to.
Takže tady je!! Můj blog o tom, co zrovna moc ve světě blogů příliš nefrčí, možná to ani nikdo nečte, ale to neva, třeba se někdo najdete, koho to zaujme, pobaví, pohorší, nebo aspoň rozčílí... ;) Chci psát o životě holky, co háčkuje po zimních večerech kulichy, u toho sní o dobrodružných výpravách za hranice běžných dní, miluje hory, telemark a vůbec všechny lyže, v létě úzké traily na kolo, má neustálou potřebu se kreativně realizovat a vymýšlet bláznivé akce, které pak může následně organizovat. Holky, co ve volném čase neví, co dřív, ale v čase pracovním furt šlape vedle...
Takže krom mých běžných zážitků jsem na sebe ještě vymyslela projekt Téra gruntuje!. Už jenom proto, že uklízení je pro mě trest, bude to jedna velká výzva se hecnout a uklidit si nejen doma, ale i v životě. Přestat snít o věcech, které jsem nakonec líná udělat a konečně to dotáhnout do zdárného konce.
Co víc psát do prvního příspěvku? Snad jen krásné ráno, až se vzbudíte, a dobrou noc, kdo jdete právě spát!
Žádné komentáře:
Okomentovat