Budík zvoní v 5:45. S nadějí (mému lenošnému já vlastní) vykouknu z okna a tajně doufám, že venku prší... Neprší! Na počasí se tedy vymluvit nemůžu... Safrááá. Jdu tedy zapátrat po svých cykloelasťácích na kolo silniční a sbalit si do batůžku oblečení kancelářské. O půl 7 vytahuju svou zánovní silničku, nacvákávám se do zákeřných pedálů a vyrážím směrem Milovice.
(pan manžel včera ztratil pár litrů potu, když se mi snažil kolo seštelovat, aby to krásně řadilo bez chrčení, takže by ode mě bylo značně nemanželské, kdybych na tuto oběť zapomněla a důrazně ji nezmínila)
Než jsem se vymotala z města, 20 minut fuč, ale pak už to svištělo, co mi síly a svaly na nohách stačily. Když jsem si myslela, že to na silničce oproti biku bude pohodička a kolo pojede vlastně samo, šeredně jsem se zmýlila. Dřina je to pořád, někdy dokonce i větší, protože myšlenka na to, že to kolo může jet rychle, vám prostě zařadit pohodlnější převod směrem ke kašpárkovi nedovolí!
Poslední etapa mé cesty k práci je vždycky "třešínka z dortíku". Skončí asfalt, začnou kostky, když se smíříte s drncavými kostkami, přijdou panely s širokými mezerami a spostou děr navíc. Ani na biku nemám panelky ráda, jízda na nich není zrovna požitek. No a co teprve na neodpružené silničce na slabých pneuškách. Zvolnila jsem tedy tempo, stejně mě už začínaly bolet nožky a kolena se ozývala, že by si taky na chvíli volnější tempo klidně dopřála.
Když tu v zatáčce zvíře! Hned na úvod musím podotknout, že nejsem na dálku příliš bystrozraká a v kombinaci se sportovním výkonem, slunečními brýlemi a mou bujnou fantazií mám dost často z výletů daleko víc než ti, co vidí jen tu normální realitu.
To vypadá jak medvěd, to zvíře! Medvěd, jsi blbá, ne? Asi pořádnej pes, říkám si během nanosekundového myšlenkového pochodu. Z trávy vyběhne další zvíře a mně fakt přijde, že to běží jako medvěd. Znejistím... Už začínám uvažovat o migraci medvědů z Javorníků do Milovic. Možná někdo k volně pobýhajícím koňům vysadil i medvědy, jen o tom ještě nestihl udělat pořádnou mediální aféru...Toť myšlenky v druhé nanosekundě! Jakmile za medvědem 1 a 2 z trávy vyběhne houf malých zvířátek, mám jasno!!! Houby medvědi, divoká prasata! Ta se vlastně promenádují v Milovicích i pod paneláky, to už je dávno známá věc!
To vypadá jak medvěd, to zvíře! Medvěd, jsi blbá, ne? Asi pořádnej pes, říkám si během nanosekundového myšlenkového pochodu. Z trávy vyběhne další zvíře a mně fakt přijde, že to běží jako medvěd. Znejistím... Už začínám uvažovat o migraci medvědů z Javorníků do Milovic. Možná někdo k volně pobýhajícím koňům vysadil i medvědy, jen o tom ještě nestihl udělat pořádnou mediální aféru...Toť myšlenky v druhé nanosekundě! Jakmile za medvědem 1 a 2 z trávy vyběhne houf malých zvířátek, mám jasno!!! Houby medvědi, divoká prasata! Ta se vlastně promenádují v Milovicích i pod paneláky, to už je dávno známá věc!
Chytám paniku! Z divokých čuníků zejména s rodinkou mám odjakživa respekt, ba dokonce strach. Odběhli daleko od kraje silnice? Vystraší je zvuk auta, co jede v protisměru? Jak rychle běhá takové divoké prase v zuřivém amoku?? Je to víc než 29km/h, co právě jedu?! Během těchto myšenek mě přestávají bolet nohy a rychlost se zvětšuje. Volím větší odstup od krajnice. Přijíždím na místo, kam prasečí rodinka zaběhla a z trávy se ozve zuřivý kvikot! Má rychlost je v tem moment dvojnásobná, kopec nekopec, letím jako na Tour de France!! Nohy mě nebolí, dokonce jsou lehké jako pírko a tváří se, že jsou svěží!!
Takže závěrem... Až budete potřebovat popohnat, vyprdněte se na sportstestery, vážná rozhodnutí, že to prostě napálíte ... Vydejte se za prasátky do Milovic, a nebo za skutečnými medvědy na Slovensko! :)
VZDĚLÁVACÍ OKÉNKO:
Prase divoké dle moudrých rad internetu:
- dokáže se velmi rychle pohybovat a je schopno vytrvale a dlouho běžet. Rychlost až 48 km/h!!! (Sákriš!!)
- navíc velmi dobře plave - i na delší vzdálenosti!!
- a zvuk, který vydává v nebezpečí (zuby) se nazývá KLEKTÁNÍ!!
Takže to nebyl kvikot, ale bojový klektot!!!! :-O
Žádné komentáře:
Okomentovat