VARIACE NA LÍSKOVÝ OŘÍŠEK

Čím jste si udělali dneska nebo včera radost??

Já jsem včera  zkombinovala povinnost s radostí a zdlouhavé loupání lískových oříšků a přípravu domácího "mysli" proměnila v převeliké umění!! :)

A dneska jsem se rozradostnila hned ráno, když jsem si to domácí "mysli" nasypala do misky a nacpala si s ním pupík!! Když má člověk plnej pupík, hned je den o něco veselejší, ne?

Při brouzdnání internetem jsem totiž natrefila na motivační tip. Každý den, bychom si měli zapsat tři věci, co nám udělaly radost, nebo za které se na sebe pyšníme (tudíž máme radost). Chytila jsem se toho a poctivě si zapisuju do diáře. Občas mám pocit, že se buď neumím radovat z maličkostí, nebo že jsem moc materialista, nebo ..... ale o tom někdy příště, až toho bude víc a budu moct pořádně mudrova a dělat vědecké závěry!

Zatím mám radost ze svého komiksu o "mysli", takže krásný den!! :)

A jestli jste dočetli až sem, napište mi do komentáře, prosím, co dělá radost vám!! 

Nejenom že mě to zajímá, ale hlavně budu mít hnedle jeden bod do diářku - protože budu mít radost, že mi někdo napsal, že si někdo článek přečetl... (takže vlastně rovnou body dva!! :)

HLAVNĚ SE NEBÁT ŠÍLENÝCH NÁPADŮ!

Ujet stovku na bruslích… když to řeknu, klepou si všichni většinou na čelo. Ale proč ne, říkala jsem si. Když jsem si koupila asi před 4 lety nové brusle, zjistila jsem záhy, že to je jiné poježděníčko než na „tom přibližovadle“, co jsem mívala v dětství a že ty kilometry přbývají jedna báseň! Když jsme ujeli bez mrknutí oka za den 50km, řekli jsme si, co třeba 70? A za rok jsme dali dokonce dva dny za sebou 75! Takže přišla otázka: „Dáme i tu stovku?“ Rozhodli jsme se, že jo!

Pro realizaci jsem zvolila německou mekku bruslařů Flaeming. Přece jen tam nekroužíte 20krát dokola jednoho okruhu, ale můžete jet celý den jen a jen za nosem. No a hlavně! Ten asfalt!!! Hlaďoulinkej jak dětská prdýlka, takže co skluz, to požitek! Tam se pak taková stovka najíždí skoro sama!

Vyrazila jsem s klukama z kempu v Oehně (kdybyste se tam někdy vydali, mrkněte na nástěnku u dámských záchodků, najdete mě tam na fotce se žlutou vlaječkou Kérkonošské Telechasy v ruce!!- letos jsem zjistila, že si tam naši skupinku vystavili a jsem na to děsně pyšná) v 8:15. Měli jsme trochu strach, že budeme mít volnější tempo, tudíž, jsme chtěli mít dostatečnou rezervu, než přijde večer tma. Tempo jsme však nasadili celkem svižné! Za 3 hodiny jízdy jsme měli v nohách skoro 60km a usoudili jsme, že jelikož jsme už za polovinou, máme nárok na oběd.Ten nám slehl docela rychle, takže na 75. Kilometru přišla krize. Svaly se hlásily o slovo, nohy se nám pletly, brusle sotva jely. Bylo na čase vyhledat nějaké příhodné restaurační zařízení. Svalili jsme se u stolečku a půl hodiny si každý beze slova cucal ze svého půllitříku to, co mu bylo po chuti. Na slovo se nikdo nezmohl. Po chvíli senám však energie vrátila a my opět ve svižném tempu dodrandili ke kempu. Když na GPS naskočila 100ka, zaječela jsem nadšeně kolem a odjela odpadnout k autu! J

Hrdě se teď dmu a pyšním, že jsme to dokázali a magickou hranici 100km na bruslích zdolali!! Mohlo se to zpočátku zdát jako šílená nápad, ale neodradil nás a my ho zmákli!!

A co vy? Nechcete taky vyrazit na brusle? Klidně i na míň než stovku, jen se trochu provětrat, pročistit si hlavu, posílit zadkový sval, protáhnout sval stehenní, pokochat se krajinou a hlavně se u toho tolik nezadýchat jako třeba u běhu!! A ten pocit , když kolem vás vzduch sviští, to je teprve ončo!!

NAUČNÉ OKÉNKO!

Noste na brusle HELMY!! Možná si myslíte, že vám víc hrozí odřenina kolen, loktů a dlaní než hlavy, ale to se vždycky zahojí!! Hlavinku máte jen jednu a je třeba si ji na chvilku ještě chránit!!!!

PRAKTICKÉ OKÉNKO!

Na brusle do Německa

Flaeming

Nejlepší bruslení v Německu, přes 200km tras. Bruslit můžete na 7 okruzích, kdy nejmenší má 11km, nejdelší 92km, kilometry se načítají samy! Příjemné ubytování je v kempu v Oehně! Mají i chatičky, ale je třeba rezervovat dost dopředu. Zázemí je vybavené, v nepřízni počasí můžete hrát ve společenské stodole pinčes, nebo fotbálek.

 

mapa v pdf

Lužická jezera

Máme je z Čech trochu blíž. Kolem hlavních jezer se dá nabruslit skoro 50km, ale můžete kroužit i okolo jednotlivých jezer, pokud si na 50ku netroufáte. V některých jezerech se dá i koupat, jezdit na lodičkách, windsurfovat, kitovat. Pokud máte sluníčko, je na Lužicích atmosféra přímo přímořská! Jezera se jen modří, sluníčko pálí, borové lesy voní jako ve Středomoří. Asfalt není špatný, jen nesmíte den předtím klouzat po stezkách flaemingských. Pak je rozdíl nepopsatelný! Lužická jezera je oblast bývalých lomů, které se postupně systémem kanálů zavodňují a zaplavují, což je i pro netechnicky zaujaté návštěvníky zajímavým kochacím úkazem. Určitě vylezte na „rezavou“ vyhlídkovou věž a zastavte se v obci Sedlitz v kavárně v bývalé stodole – mají fenomenální dorty, krásné posezení a muzeum Barbín! :)

 

mapa v pdf

Kousek dál leží u obce Boxberg jezero Bärwalder See, kolem něhož vede kolem dokola stezka dlouhá 22km. Moc pěkný asfalt, vyhlídka industriálně přírodní – skoro celou dobu vidíte elektrárnu! :) Ale jinak moc pěkné místo. Po bruslení můžete navštívit amfiteátr ve tvaru UCHA!

ZLOČINEC LEPIDLO

Tak odhodlaná jsem byla pohnout s jedním z restů (a hlavně jedním z bodů mého seznamu) a pak se to zvrtlo! Vytáhla jsem nedodělané svatební album a pustila se do toho, pyšná už dopředu na to, jak si odškrtnu první položku. A ouha, došlo lepidlo v polovině mého snažení... Takže tento bod zůstává nedoodškrtnut, ale už se těším, jak se na to vrhnu a dovedu do zdárného konce!! 

SEZNAM!!!

Taky vyrábíte seznamy?? Seznam úkolů, seznam nákupu, seznam nápadů, seznam špatných a dobrých vlastností?? (pamatuju se ještě na doby svého nástiletého mládí a rady v "odborných" časopisech, jak si udlat seznam, jestli tenkluk stojí za to nebo ne .. :)

Já mám pro seznamy slabost. když můžu sepisuju seznamy. Mám pocit, že tím sesumíruju všechno na jeden seznam a pak můžu pěkně popořádku konat. V reálu pak přepisuju jednotlivý úkol v diáři třeba od pondělí až do pátku, až ho třeba radši už nepřepíšu vůbec. Jindy se opravdu ke škrtnutí úkolu dostanu a to jsem pak celá pyšná, jak mi to pěkně jde. V mém případě jde podle mě o směs zodpovědného motivovaného přístupu kombinovaného s těžkou prokrastinací. Už jen v momentě, kdy zodpovědně a motivovaně sepisuju seznam, vím, že čím delší seznam bude, tím později můžu začít s plněním jednotlivých úkolů! :)

Ale co... Na základě výše zmíněné analýzy jsem nenechala poučit o zbytečnosti a marnosti svého konání a vyrobila seznam! Seznam všeho, co hodlám změnit!! Dokonce jsem si na to pořídila i zápisník s panem Kuřátkem, takže to už vážně myslím vážně!

1) STANU SE POŘÁDKUMILNOU!

Přiznám se bez mučení - jsem bordelář! Zatím mě to zas tak moc netrápilo a spíš jsem prosazovala názor, že je lepší být tvůrči vládce chaosu, než upjatý uklízevec, ale rozhodla jsem se, že když už mám ten pocit, že potřebuju uklidit ve své hlavě a svém životě, třeba by nebylo od věci, zavést trochu toho otravbého pořádku i do běžné každodenní rutiny. No, jsem na sebe zvědavá!

Aby to nebylo jen tak obecné, stanovila jsem si i podbody:

• utěrku, co visí na troubě, úhledně složím, než ji tam pověsím! (tam možná i vidím šance na zlepšení)
• stanovím si pravidelné uklízecí odpoledne a budu ho dodržovat! (tady už to bude o dost horší)
• budu žehlit hned po usušení a vyžehlím celou hromadu najednou!
• uklidím si skříň s oblečky, vyhází všechno, co nenosím (a hned budu moct pořídit něco nového... juchůů!), pořádek budu průběžně udržovat a koupím si do skříně konečně regál navíc, abych neměla domácí tepláky v ponožkách!!

2) OBLÍBÍM SI BĚH!

Už sám název napovídá, že se asi hodlám pokusit o nemožné, ale když konečně začnu pravidelně - ze začátku 2krát týdně, třeba se i ten malý zázrak stane a já nebudu schopná bez běhu existovat! (což mi zatím docela obstojně jde!)

3) PŘEDSTAVÍM SE JÓZE!

Ač nepříel neakčních sportů a pohybových aktivit musím už přihlédnout k pokročilému věku a počínající bolesti zad způsobené častým vysedáváním na kancelářské židli a stále méně častým komplexním sportovním zatížením! Začnu se věnovat józe (ze začátku aspoň doma podle youtube), aby se mi to bolavé ochabující tělo dalo trochu do kupy!

4) JEŠTĚ K TOMU VŠEMU ZAČNU CVIČIT!

K tomu není co dodat... další ne příliš oblíbená, ale tělu a ochabujícím rozkydávajícím se svalům věc prospěšná! Aspoň 2 krát týdně!!

5) BUDU DODRŽOVAT PITNÝ REŽIM!

A vypiju denně aspoň 2 litry normální čisté nesladké vody!! Aplikaci jsem si už aktivně stáhla, tak je asi na čase začít ji používat! Trochu mě děsí to časté chození na záchod...

6) MINIMÁLNĚ JEDNOU TÝDNĚ POJEDU DO PRÁCE NA KOLE!

To je celkem pohodička, jen ta lenost je občas soupeř proklatý!!

7) BUDU NAVŠTĚVOVAT BABIČKY ČASTĚJI!

Aspoň jednou za dva týdny bych se na měla skočit juknout! Dost je zanedbávám, s výmluvou na to, že to vůbec nestíhám. A ony kývou, že chápou. Prdlajs nestíhám, neumím si to zorganizovat nebo nechci. Takže od teď se koukám polepšit!

8) KONEČNĚ PŮJDU NA KAFE S HOLKAMA, CO SI TO UŽ ROKY SLIBUJEME! 

Jakmile si na to vzpomenu, hned je zalarmuju, kdy teda jdeme. Žádný takový jako doteď, že si řeknu, že odpoledne napíšu, nebo zítra... nebo taky nikdy, že?

9) DOKONČÍM VŠECHNY TVOŘIVÉ RESTY!

• dolepím fotky do svatebního alba (po 8mi měsících už bude asi vhodná doba)
• dokrášlím album ze Zélandu a Austrálie - po 3 letech už je asi skutečně záhodno
• pro změnu další fotky - nalepím tu kupu těch, co na to už taky pěkně dlouho čekají a nové vyvolám
• ušiju si na zimu teplou převlékací sukni na běžky a skialpy
• naučím se fotit
• budu zase víc kreslit

10) ROZJEDU POSTUPNĚ VŠECHNY PROJEKTY, CO JSEM VYMYSLELA!

A třeba se z něčeho konečně vyloupne ten pravý námět na podnikání! A nebo budu podnikat ve všem!! Bude to pestré a nevšední a netradiční a to by mě mohlo konečně bavit!

Každopádně je třeba přestat o tom všem jenom mluvit a začít jednat!

Takže ... jak to tak vidím, mám vážně co dělat!!

Držte mi palec, ať se na to nevykašlu! A já vážně nechci! Boj s lenností a pohodlností bude vážně velký.

Jdu si pro sklenici vody! Pak už to bude jen 1,7l pro dnešní den! ;)

Prostě ženská

V minulém příspěvku jsem se pyšnila tím, jaký jsem montér, jaký jsem technický technik a jak jsem pěkně zmákla samý takový ty chlapácký věci. Už od malička jsem taková, že se vrhám do věcí a činností, které bych jako holka klidně dělat ani umět nemusela, prostě jen proto,že pak na sebe chci být hrdá a pyšná, že to dokážu.

Dneska jsem ale poprvé objevila to "kouzlo" ženské bezmocnosti a jakou mi to udělalo, panečku, radost!! Ráno jsem nažhavila svůj zánovní vůz Škoda Felicia a vydala se do práce. Bohužel v tuto dobu roční nacházím na okně každé ráno tunu pylu a jiného ublemcaného cosi, co mi zrovna výhled neulehčuje. V momentě, kdy jsem pustila stěrače, mi bylo hned jasné, že dneska nastal den D, kdy budu poprvé měnit vodu do ostřikovačů! (řídím už fůru let,ale nikdy jsem neměla jen a jen vlastní káru, o kterou bych pečovala se vším všudy - to jen abyste si nemysleli... ;).

Na pumpě jsem si zakoupila kanystřík a špacírovala s ním zpátky k autu. Tušila jsem, kde by se měla kapota dát otevřít, ale ne a ne to najít. Vozidlo Egonek,co jsme měli na Zélandu, a co se mu otevírala kapota vepředu v mřížce, mě zmátl... Marně jsem v těch místech hledala otevíráni Felicie. Což o to, vrátila bych se zpátky do auta a pokračovala v pátrání, ale na to už nedošlo. Pán, co si opodál doléval do nádrže aditiva, zřejmě při pohledu na ženskou v růžovým triku a kanystrem v ruce zpozorněl a neváhal přispěchat na pomoc. Dokonce i prázdný kanystr mi vzal a nenechal mě ho anivyhodit. A já si výjimečně vůbec nepřipadala jako neschopa. 

A bylo to vážně dobrý!!! Vždycky jsem si myslela, jak je dobrý a nutný umět všechno (a všechny tím pak omráčit), ale ono to někdy zase vůbec není tak špatný, když holka prostě něco vůbec neumí!

(samozřejmě, že hned jak dojedu domů, vypátrám to otevíradlo, pro případ, že bych příště na podobně laděného gentlemana nenatrfila! :)

Montér Emil

... malá odbočka k úvodu...

Našla jsem si práci asi 30km autem od domova. Jezdím autem. Začala jsem kynout, protože neudělám skoro krok pěšky. Rozhodla jsem se, že to tak nenechách. Rozhodla jsem se, že budu jezdit na kole. Usoudila jsem, že moje horské kolo není pro silniční sprinty do práce vhodné. Koupila jsem ojetou silničku. Silnička záhy přestala řadit. Hlavy jsme si nad tím s manželem a dalšími odborníky lámali. Nešlo opravit, zakoupila jsem nový přesmykač...

... konec odbočky...

Jelikož jsem měla včera pocit, že mám technický den (během dne jsem se dle návodu na internetu sama naučila nakreslit jednoduchý plán v AutoCADu), rozhodla jsem se, že přece nejsem žádná nemohoucí slečínka, a proto nebudu čekat, až se mi technicky zdatný manžel vrátí ze služebky a bude mít čas, a jala jsem se montérovat!! Ano, dvě hodiny jsem strávila urputným zápasem se zařízením jménem přesmykač, ale já jsem vyhrála!!! A jsem na sebe patřičně pyšná! Vyměnila jsem přesmykač, u toho rovnou i řadící lanko a nakonec jsem to, i přes to, že to furt nešlo sladit, všechno vyštelovala tak, že to začalo kompletně fungovat!!

Jsem na sebe dneska ukrutně pyšná, protože jsem byla děsně samostatná, děsně technická a hlavně mám konečně pojízdné kolo!

(a že jsem použila návod, za to se ale vůůůbec nestydím!!) :)

Až budu velká, budu .... těžko říct čím, ale začnu psaním blogu

Taky jste si mysleli, že až vyrostete a budete dospělí, tak veškeré starosti a strasti půjdou stranou a vy budete přesně vědět, co se svým životem? A taky jste pak vystřízlivěli a zjistili, že buď nejste fakticky dospělí, nebo jste byli v mládí prostě jen naivní?

(pokud odpovíte ne, tak máte můj obdiv buď za to, že si to nepřipouštíte, tudíž vás netrápí zbytečné stresy nenaplněných seberealizací, nebo jste prostě tak dobří, že jste si svou cestu našli, a pak máte můj obdiv ještě větší. Ale opovažte se na mě vytahovat!!)

Já totiž mám poslední dobou pocit, že se moje hlava a její obsah pohybují v oblasti nejasné, mlhavé, třeskutě natřískané nespecifikovanými pojmy a dojmy... a já nějak nemám tu sílu to všechno zkrotit. Ano, moje hlava se nachází v pejru.

Je mi skoro 30 a jelikož nejsem ani zbla tam, kde jsem si v dobách školy střední plánovala být (a díky za to!), a jelikož na rozdíl od dob školy střední, kdy jsem aspoň měla o svém budoucím životě aspoň jakous takous zcestnou představu, nemám tušení, co chtít, kam směřovat, kam se ubírat, abych byla bezmezně spokojená sama se sebou, rozhodla jsem se s tím začít konečně něco dělat.

Někde jsem četla, že úspěšní si píšou deník! Rozhodla jsem se tedy, že budu úspěšná! :) Místo deníku blog, protože je doba moderní a protože to mě třeba donutí nepodlehnout nepříteli jménem Lenora a nevykašlat se na to.

Takže tady je!! Můj blog o tom, co zrovna moc ve světě blogů příliš nefrčí, možná to ani nikdo nečte, ale to neva, třeba se někdo najdete, koho to zaujme, pobaví, pohorší, nebo aspoň rozčílí... ;) Chci psát o životě holky, co háčkuje po zimních večerech kulichy, u toho sní o dobrodružných výpravách za hranice běžných dní, miluje hory, telemark a vůbec všechny lyže, v létě úzké traily na kolo, má neustálou potřebu se kreativně realizovat a vymýšlet bláznivé akce, které pak může následně organizovat. Holky, co ve volném čase neví, co dřív, ale v čase pracovním furt šlape vedle...

Takže krom mých běžných zážitků jsem na sebe ještě vymyslela projekt Téra gruntuje!. Už jenom proto, že uklízení je pro mě trest, bude to jedna velká výzva se hecnout a uklidit si nejen doma, ale i v životě. Přestat snít o věcech, které jsem nakonec líná udělat a konečně to dotáhnout do zdárného konce.

Co víc psát do prvního příspěvku? Snad jen krásné ráno, až se vzbudíte, a dobrou noc, kdo jdete právě spát!